1. příběh matky tří dětí

„Mám tři kluky. Prvňáčka, druháka a tříleťáka. Věřím v důležitost vzdělání a proto ho nechci zanedbat. Mám slušnou práci, o kterou nechci přijít. Pozici jsem si budovala přes desítku let. Mám manžela, který rovněž pracuje a rovněž nechce firmu pověsit na hřebík. Mám zavřené školy…Teď trochu počtů. Jak dlouho mi trvá připravit kvalitní jídlo pro 4-5 krků? 3 krát denně? Jak dlouho je potřeba sedět u tak malých dětí, aby si procvičovaly úkoly spojené s jejich rozvojem? Ne, není cesta je posadit před počítač, výukové aplikace NEJSOU kvalitní NÁHRADOU učení. Reálného učení. Jak počítač ověří, jestli se dítě učí správně psát? Jestli správně sedí a drží tužku? Co to dělá s dítětem, když kouká půlku  dne do počítače, na hýbající se čtverečky, které všechny najednou mluví s různým zpožděním… Tu druhou půlku pak na různé vzdělávací aplikace a na pohádku, aby si přece odpočinulo…Neuronům nikdo nerozumí a je tak snadné tvrdit, že jim to nijak neublíží. Vždyť existuje nespočetně důkazů o tom, jak moc jim to ublíží…Zpátky k jednoduché matematice. Kolik času mi trvá uklízet dům při nepřetržitém výskytu kluků? Ještě musím pro nejmenšího do školky. Když je otevřená. Když je zrovna zavřená, pak mu dělám animátora. Jak to mám sladit s jejich výukou? Mám je nechávat samotné doma? Kolik času zabere zorientovat se v harmonogramu jedné školy, druhé školy, připravit podklady pro výuku, vytisknout správné stránky na správný den, zkontrolovat úkoly? Kolik času zabere moje vlastní práce? Výsledek – dělám všechno a nic. Nebo dělám něco pořádně a zbytek flákám. Mám přijít o práci? Mám zanedbat výchovu svých dětí a posadit je před televizi? Mají jíst rohlíky od rána do večera a zadělat si na zdravotní problémy? Mám nespat a rovnou zaklepat na dveře márnice? Toto všechno může fungovat. Přechodně. Na pár dní. Nikoliv několik měsíců a nikoliv periodicky. Děti zoufale touží se potkat s kamarády. Budování sociálních sítí je pro ně tak důležité. Reálných sítí. Oční kontakt, pohlazení, úsměv….rvačky…vyměňování pokémonů…Zavřením škol zasazujeme celé generaci obrovskou ránu, z které se budou lízat desítky let. Jdu spát. Sbírám sílu na další den. M.B.“ 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *